SPA Gullivers Sokol Brno I. | Florbalový klub | Brno | Gólové hody! Divačky odhazovaly podprsen

Gólové hody! Divačky odhazovaly podprsen

Někteří kluci si na mě stěžovali, že se ve svých článcích o nich nezmiňuji jmenovitě, tak se to dnes pokusím trochu napravit, Lukáš Daněk zaspal. Jinak jsme se sešli v plném počtu a do Brodu se přepravili se psy společně linkovým busem.

Pokud se dobře pamatuji (a jistě si to pamatuje i Kasal Marek), náš minulý zápas se psy skončil 13:0 a to v náš neprospěch. A tak jsme vstoupili do zápasu s pocitem, že nemáme co ztratit a taky s jednou florbalkou s nádherně růžovou omotávkou, kterou dřímal ve svých mužných pažích Kouřil Jakub. Nicméně již v osmé minutě jsme věděli, že máme co ztratit a to čest (nebo že bychom ji mohli alespoň získat, někteří by totiž mohli nad tím zda-li ještě nějakou máme polemizovat, jistě by se mezi ně zařadil pravidelný čtenář kvalitní beletrie Zítka Jan). No a tak jsme se do druhé třetiny vrhli jako pravý sokolíci na psy. Druhé lajně jsem naordinoval osobní obranu a ejhle, buldočci nevěděli, kde jim hlava stojí a tak občas i tak mohutní borci jako je Menšík Robin (150 cm a 35Kg) dokázali soupeře zatlačit do defenzivy. Neuvěřitelně odhodlaným výkonem jsme pak dokázali snížit na 2:3 a ve 14té sekundě třetí třetiny vyrovnat na 3:3. A to už slečny u zapisovatelského stolku sundávali podprsenky a hltaly borce našeho kádru očima. Ono v nich přece jen něco bude, když jako poslední kádr tabulky takhle trápí zatím neporažené psy. Třetí a závěrečná pasáž zápasu se tak velmi slibně vyhrotila, ale v zápětí jsme opět inkasovali dva góly a proti tak silnému soupeři se body zdáli již v nedohlednu, to si ale nemyslel Hotárek Jan a nekompromisně zavěsil z 58metrů přímo do šibenice. Pak nám vyloučili hráče a tak jsme byli nuceni v oslabení vstřelit gól. Hned po té co jsme ho vstřelili na 5:5 se strhla nová vlna podprsenek na palubovce a halou zněly chorály „SPA my jsme s tebou, neopustíme Tě…“ Celých 20 vteřin jsme si těchto ovací užívali a pak jsme, stále ještě v oslabení, kapitulovali po gólu stejného muže, který nám minulý rok vystřelil účast v této lize. Ano, bývalí hráč SPA nás takto poslal do věčných lovišť,… Podprsenky i jejich majitelky se rozplynuly jako sen, ochozy zely prázdnotou… Ale naše srdce zůstala plná dojmu, že my umíme hrát!!!

Hned za pár minut nám začínal zápas s domácími, takže si Mekyska (říkejme mu třebas Martin) ani neužil svou teplákovou soupravu, ve které přijel již z Brna. Nic proti rannímu joggingu, ale mohl se aspoň převléct. Celý natěšení na další body (ano už jsme jednou dokázali vyhrát), jsme se vrhli na soupeře. Bylo nám všem až moc jasné, že když budeme hrát tak jako proti psům, tak Uherský Brod nemá šanci. A taky, že jo… V páté minutě už jsme vedli 2:0 a tak jsme si řekli, to už musí stačit, nadřeli jsme se dost. Soupeř ještě dokázal snížit do konce třetiny a tak jsme šli do druhé třetiny s naprosto suverénním náskokem jednoho gólu. Ten jsme stihly promarnit v první minutě a pak se na nás strhla uherskobrodská smršť, třetinu jsme totálně vypustili (pravděpodobně z nedostatku sil po zápase s buldoky) a prohráli ji neuvěřitelně 1:7!!! Nutno podotknout, že jim tam spadlo naprosto všechno. V závěrečné třetině jsme se ještě zmohly na silný nápor a také jsme ji vyhráli, ale na vyrovnání či snad výhru nešlo ani pomyslet… Dvě vyhrané třetiny ze tří ještě nedělají celou výhru!!!

Naše nové ofenzivní pojetí hry přineslo vítanou změnu v produktivitě, zhruba z třiceti střel jsme vyprodukovali 11gólů a to považuji na tým pod hlavičkou SPA za velmi vysoký nadstandard (to jistě trenéři ostatních celků SPA rádi potvrdí). Bohužel jsme nebyli schopni uhlídat nájezdy našich soupeřů a to hlavně v druhém zápase, kde většina gólů do naší klece padla z přečíslení soupeře, což jak tvrdí Fuad Tabučić je chyba obrany (???).

Kluci opět získali novou energii po cestě zpět na autobusové nádraží a tak si krátili čas házením sněhu, který v ruce uplácávali do koulí. Těmi se pak snažili zasahovat svá těla a občas i těla kolemjdoucích slečen. Spousta Jan nesl velkou tašku (za kterou pak v autobuse zaplatil víc než ostatní). Házení koulí po projíždějících autech jsem výslovně zakázal. Tak trefili modré!!! To zastavilo, a s burácejícím motorem najelo do davu, který tvořilo 13 nabuchaných pobóchanců SPA. Majitel vyletěl, uchopil nic netušícího Lubomíra Bartejse pod krkem a ve snaze uškrtit jej málem dostal infarkt. Pohotově jsem přiskočil (došoural jsem se, co mi po Bartejsovi) a když mě Dr. majitel vozu uzřel, okamžitě jej pustil (patrně ze strachu, že bych do něj mohl drcnout a on by ve strašných bolestech zhynul). Marně jsem se snažil dotyčnému vysvětlit, že sněhové krusty padající vertikálně s větví stromů občas při silných poryvech větru mění svou dráhu letu na horizontálněparabolickou a občas za velmi výjimečných podmínek se dokonce za letu mění v koule a že se tedy na ty stromy nemůže zlobit. A že pouhé přihlížení lidí se sněhovými koulemi v ruce nemůže takovýto jev přímo způsobit… no prostě trval na tom ať se ten, kdo to udělal, přizná. A tak se teda dva naši borci, ze strachu, že onen doktor slibující proces u ústavního soudu, brzy dostane infarkt a bude na nás, že se kantnul, přiznali. Všichni očekávali s nadějí v očích, že tento postarší muž si zlomí zápěstí o obličeje usmívajících se mladíků (což by třeba takový, již zmiňovaný Fuad Tabučić, jistě bravurně zvládl), ale on jen konstatoval, že na to nemá a odjel. A tak jsem kluky musel potrestat já, nechal jsem je na autobusovém nádraží dřepovat (to šlo asi nejlépe Michaelu Markovi – on je vůbec takový poctivý kluk), což dnes již po druhé udělalo z kluků hrdiny a už se téměř schylovalo k dalším podprsenkám ze stran přihlížejících (možná i k nějakým trenkám) a tak jsem raději rychle tuto spartakiádu utnul.

Omlouvám se čtoucím (záměrně nepoužívám výraz čtenář, to vyžaduje jistou pravidelnost), že můj styl už není tak svěží jak jeden z vás poznamenal minule, ale se svěžestí je to prostě těžké. Svěží je dnes vše v podstatě z principu… svěží jogurty, svěží dech, svěží vůně pracích prášků, ale ne každý svěží prášek vypere. Naše hra také byla svěží, ale na našich dresech stále zůstala velká čmouha po promarněných bodech. Dokud nebude vyprána, opravdová svěžest zůstane jen přízviskem pracích prášků…