SPA Gullivers Sokol Brno I. | Florbalový klub | Brno | Zhodnocení vystoupení B-týmu

Zhodnocení vystoupení B-týmu

Tentokrát si dovolím sepsat report z našeho vystoupení já ...

Na námi pořádaný turnaj do Adamova jsme vyráželi, v mrazivých ranních hodinách v počtu 14 hráčů a 2 golmanů, s vidinou dvou náročných utkání a odhodláním napravit si reputaci z minulých nevydařených zápasů (bohužel toto odhodlání asi nebylo u všech stejně veliké).

Z důvodu neschopnosti dostavení se celého týmu v čas na sraz, jsme se po skupinách rozjeli směr Adamov. V Adamově nám přichystali milé překvapení v podobě již nachystaného hřiště. Sice jsme ho museli trochu doladit, ale snaha se cení, takže díky adamovským správcům haly

Zápas první – nemohoucnost v početních výhodách

Prvním soupeřem nám byl nepříjemný protivník z Ivanovic na Hané, který jako vždy doprovázel nepočetný zato velmi hlučný fanklub. Celý zápas probíhal ve velmi bouřlivé atmosféře, kdy nebylo slyšet vlastního slova natož hvizd rozhodčího.

Soupeře jsme od prvních minut poměrně přehrávali, a tuto převahu jsme přetavili v úspěch v podobě gólu z hole Sopiho (asistence Jordán). Po obdržené brance se soupeř, praktikující tvrdou hru plnou faulů, odhodlal ještě k tvrdšímu boji, což nemohlo zůstat bez povšimnutí rozhodčích. Ti hráče Ivanovic poslali celkem 9x na trestnou lavici. Již první přesilová hra začala naznačovat, že v této herní činnosti máme poměrně velké rezervy, míčky odskakovali, přihrávky byly nepřesné (sice je pravda že na nekvalitním adamovském povrchu dát nahrávku z první je téměř nadlidský úkol – ovšem to není omluvou!), střely téměř žádné. Naši přesilovkovou nemohoucností, kouskováním hry vyloučeními (v 1. třetině 4 vyloučení) a agresivní hrou soupeře se začal mezi námi a ivanovicemi výkonnostní rozdíl zmenšovat. I přesto se povedlo po nahrávce od Meldy vsítit Sekošovi po ose čepel – noha – brána druhého gólů.

Druhá část zápasu navázala v projevu hry na tu první, soupeř byl vylučován, mi nebyli je v přesilovce schopni potrestat, a to že jsme techničtěji vyspělejší jsme na těžkém povrchu také prokázat nedovedli. Jediným světlím momentem byl okamžik, kdy po pěkné nahrávce Jordana a střely z první, rozvlnil síťku za zády golmana opět Sekoš.

V třetí části náš neoslnivý výkon začal hraničit až s "lajdáctvím", kdy jsme místo klidného dohrání zápasu dovolili dát soupeři hned v 1.minutě snížit a tím ho nechat se vrátit opět do zápasu, jejich snahy se nám až do času 14:54 dařilo eliminovat, kdy naše obrana byla pokořena po druhé. Na výsledku nic již nezměnila ani hra soupeře bez brankáře, kterou málem potrestal Sopi, kdy míček současně se sirénou doplachtil do brány, tento gól již ovšem uznán nebyl.

Nejtragičtějším jevem tohoto zápasu je nulová úspěšnost přesilových her, a to jsme jich prosím měli DEVĚT, ano devět, a ani jeden úspěch!!!! Až mi je stydno. Zde už můžu jen citovat: „… kde asi udělali soudruzi z NDR chybu?!?“

Ze zápasu jsme si tedy odnesli vydřené 3 body za výhru 3:2

Zápas druhý – jak se (ne)bojuje o postup

Do druhého zápasu jsme nastupovali notně odpočatí, za intimního(opravdu nedostatučíjícho) osvětlení místní haly a s vědomím, že naši úhlavní souputníci o postup do vyšší ligy klopýtli a dali nám naději k jejich dostižení.

Soupeřem nám byl hlavní adept na postup tým Lanžhota, v první části byl k vidění poměrně vyrovnaný zápas, se šancemi na obou stranách, ovšem využita byla jen jedna šance v poslední minutě třetiny, a to bohužel, na straně soupeře.

Jak smolně jsme třetinu zakončili, tak jsme i do té druhé vkročili. Po propadnutí několika hráčů ve středu hřiště, využil soupeř brejkové situace a se štěstím protlačil míček za zády našeho brankáře. Pravděpodobně na nás tento gól zapůsobil jako pomyslná facka na probuzení a hned po 12 vteřinách hry snížil, pomocník z řad juniorů, Ivo krásnou střelou na 1:2, bohužel jsme po 5 minutách opět inkasovali na 1:3. Snad by to mohlo i vypadat, že nás to srazí do kolen, ale kde se vzalo, tu se vzalo, gulliverské odhodlání a srdíčko. Minutu po obdrženém gólu vypustil svůj dalekonosný projektil Roman, když golman přes stínícího hráče ani nevěděl že „ho tam už má“. Opět jsme se vrátili do hry a byli Lanžhotu víc než vyrovnaným soupeřem. A ke konci třetiny to i potvrdili, kdy se nerozpakoval Ivo, zařídil se podle známého rčení: „když nevíš co s balonem tak vystřel“, a dal náš jediný přesilovkový gól toho dne(celkem jsme hráli 12 přesilovek). A aby toho nebylo málo, tak 40 s před koncem vstřelil vedoucí gól Tom, který padl podle stejného scénáře jako ten Romanův.

Do poslední třetiny jsme vstupovali s cílem dotáhnout zápas do vítězného konce. Ovšem místo toho abych vám tu teď mohl psát o odpovědně odehrané části a o tom jak jsme dotáhli zápas do vítězného konce, budu vám muset popsat co se opravdu stalo, nejlépe se to dá vystihnout pouhým jedním slovem – KOLAPS.

V páté minutě soupeř rozehrával standardní situaci s poměrně velké vzdálenosti a trefil pouze zeď na odražený míček se z bezprostřední blízkosti dívali 4 naši hráči, v této činnosti pokračovali i když si pro míč došel soupeř a sám skákající míč zametl za bezbranného brankáře. V tom okamžiku jako by se nám sesypal domeček z karet. Útočníci nebyli schopni vymyslet nic kloudného, akce byli pomalé, když už došlo na střelu, stěží by se jí dalo nazvat nebezpečnou a brankář hostí se začínal pomalu nudit. Obrana vytvářela hrubku za hrubkou. Naše hra i přes drobné úpravy v sestavě začínala připomínat vystoupení klaunů v šapitó cirkusu Humberto. Toho soupeř samozřejmě využil a v poslední pětiminutovce otočil zápas ve svůj prospěch v poměru 6:4. Nám ke zvratu nepomohla ani přesilová hra podpořenou hrou bez brankáře. Pak už jen hvizd rozhodčího ukončil naše trápení …

Třetí třetiny byli naši achylovou patou po celou mrazivou sobotu, kdy součet našich třetích třetin skončil 0:5 v náš neprospěch, že by jsme nevěděli, že se florbalový zápas hraje na třetiny tři?!?!

Pár slov závěrem

Nevím jestli si to všichni z týmu uvědomujete, ale právě jsme si více méně pod sebou podřízli větev, ze které se postupuje do vyšší ligy. Výsledky 13. a 14. kola naši ligy nám neuvěřitelně přáli a po prohrách Skurtů a Lanžhota, jsme se mohli vítězstvím nad Lanžhotem bodově dotáhnout právě na tým Skurutů a na Lanžhot by jsme ztráceli pouhopouhý jeden jediný bod tudíž jsme se mohli dělit o pomyslné druhé místo, jeden bod za postupem. (První místo Bučovic B, nikoho moc nezajíme, páč jak je zvykem ani letos nebudou chtít postoupit)

Bohužel je to nyní už jen to nepříjemné kdyby, realita je ovšem jiná, nyní máme 26b., stejně jako Psycho Horní, kteří mají ovšem 2 zápasy k dobru. Proto se naše postupové šance pohybují někde v oblasti teorií, přirovnatelných k plánu zúrodnění Sahary.

Já jsem však názoru, že pokud nějaká šance je, musí se chytnout příležitost za pačesy a pokusit se o nemožné a vyvrátit, že zázraky se dějí jen o Vánocích. Bohužel si musíme přiznat, pánové, že naše výsledky se odvíjejí od přístupu. Ať už je to přístup k tréninkům(nemám na mysli jen účast), nebo k zápasům, kdy pro některé je to jen víkendový výlet, nebo jet na jeden z nejdůležitějších zápasů sezony ve stavu, který se rozhodně nedal považovat za střízlivý, a mohl bych jmenovat dále… Ale nebudu, každý moc dobře ví, kolik do toho dává, každý ví kde by mohl přidat, každý ví kdo chce postoupit, kdo v tom nevidí jen prázdná slova. Takže, pánové, zkuste se každý chytit za nos, ale za ten svůj. Ne jak bývá ve zvyku začít se poohlížet po chybách okolo!!!

Takže se na vás, v hojném počtu, těším ve čtvrtek na tréninku.

Orty

PS. Jinak bych ještě rád poděkoval našemu bývalému spoluhráči Pavlovi Polnickému, za výpomoc při pořádání, neboť se projevilo staré známé, „když na gulls-stránkách vidím, že někdo potřebuje pomoc s pořádáním, tak mě jíme slepota, či zapomínám číst“