SPA Gullivers Sokol Brno I. | Florbalový klub | Brno | Pálavský grál

Pálavský grál

PÁLAVSKÝ GRÁL

Vzhledem šikovnosti našeho manažera (Orty) a jeho pomocníků se tým BÉČKA přihlásil na turnaj o pohár ,, PÁLAVSKÝ GRÁL“ . Turnaj byl dvou denní s vyvrcholením v neděli.

Sraz B-týmu byl jako vždy na parkovišti u malého Tesco. Vše začalo jak už je u nás zvykem rozčarováním nad chováním některých hráčů zvláště pak tvz: mladých pušek. Kteří i přes své nahlášení na turnaj se nedostavili a bohužel jim ani nestálo za to se z této pro nás tak zdárné akce omluvil. Tento zásadní problém jsme vyřešili povoláním hráčů z marodky (Sekoš) a hlavně nestárnoucí legendu (dona Salieriho z C-týmu) A s doplněním soupisky jsme vyrazili dobývat grál. Po přesunu na místo určení a trochu drobnějším chybám v organizaci jsme se přesunuli do haly, kde jsme se utkali s týmem z názvem PRAŽSKÁ LEGIE. (brrrr)

Zápas začal z naší strany dost v zaskočeném ne-li v bojácném tempu i když podle zápisy jsem měli být domácí tým. Ale první třetinu jsme byli bohužel podstatě jen v obraném pásmu a čelili atakům Legie. Vzhledem k vývoji utkání naši hráči reagovali dost podrážděně zvláště pak na trenérku soupeře (Anička) která stále řvala (štěkala) na svůj tým i na nás. Ke konci třetiny jsme začali zvládat emoce i díky skvěle pískajícímu rozhodčímu s pracovním názvem (pan strejda) , který lítal mezi oběma týmy a uklidňoval atmosféru. A za to mu dík.

Druhá třetina byla z našeho pohledu podstatně vydařenější a postarší hráče Legie jsme začali pomalu a jistě přehrávat a doslova vytlačovat ze hřiště.

Velkým nešvarem hry bylo stále se opakující debaty s p. Strejdou (rozhodčí) i když díky naší převaze to bylo stále více v přátelském duchu.

Třetí části jsme Legii už úplně smazali se hřiště a Legie nakonec úplně vyklidila pozice a nechala nás vyhrát v poklidném tempu.

Po krátkém odpočinku a přesunu a centrální halu jsme se začali připravovat na další zápas ve skupině. Proběhla rychlá porada týmu a následnému předání cen pro nejlepší tři hráče prvního zápasu. Velká gratulace: Ortymu, Jordnovi a Peťovi.

Druhý zápas začal s menším zpožděním s týmem ,,Bílý balet“ výběr hráčů s okolí Pálavských vrchů. Byl to jeden velký tanec zejména z naší strany kde jsme hráče v bílém přehrávali ve všech směrech a neúnavném ničili ,, likvidovali“ našim nasazení a rychlostí . A naše skóre se navyšovalo závratnou rychlostí. A už v první fázi bylo jasné kdo tento mač ovládne. Musím pochválit souhru celého tymů. Zvláště pak nově vytvořených obraných dvojic Roman-Peťa a Mira-Sali. Ale i naši útočníci Otry, Jordan, Sopi, Sekoš, Melda a Hnizdo válcovali protihráče s neúnavností dvacetiletých mladíků. Po nevydařeném vstupu do turnaje (první zápas zůstal na suchu bez bodů) si zpravil chuť Mireček který si rozjel vlastní zápas a válcoval soupeře jednoho za druhým. A taky nesmím zapomenout na skvěle chytajícího golmana Kubíka. (ALE NEŘÍKEJ TO DOMA).

Po malém občerstvením v místní hospůdce a jednom zdravotním pivečku jsme se vydali na další zápas bohužel už ve večerních hodinách. Po dvou zápasech bylo už znát naše vyčerpání a zvláště někteří byli rádi že můžou střídat. Především starší hráči Romča, Mira a Mira ale i Hnizdo začali ztrácet kondici a ze hřiště se pomalu a jistě úplně vytratili. Naopak mile překvapila posila z Céčka pan Saliman, který se ukázal gulliverské srdíčko a neúnavě makal, lítal a dřel. K němu se přidali ostatní a s vypětím všech sil jsme třetí zápas dotáhli k vítěznému cíli.

Bohužel toto vítězství se neobešlo bez ztrát ve vlastních řadách. Nejvíce to odnesl trenér Melda, který když už šel střídat tak přehledl přes Romana spoluhráče Sali a Sopiho a čelně se s nimi střetl rána to byla jako prase s názvem: ŠUP TADY MÁŠ A MAZEJ SE SCHODŮ. Bohužel pro Meldu tímto účinkování ve hře skončilo. Ale ani pro další účastníky této kolize to nedopadlo moc dobře Sali šrám na ruce a naražený loket . Sopi ,, Něco ti upadlo“.

Po dalším vydařeném zápase a jistotě prvního místa ve skupině jsme nabrali směr ubytování a jali se nabírat potřebných sil na nedělní finále. Jen Sopi a Jordan sedli do mašinu a hurá do světa snů.

Neděle ráno: Trochu bolestné probuzení – únava byla znát na nás všech zejména na Mirečkovi který spal z nepochopitelných důvodů na gauču místo na posteli a tudíž jeho ztrápené tělo vypovědělo poslušnost.

Finále jak se dalo očekávat z předchozích zápasů mělo být jasnou záležitostí. Díky naší sobotní těžší skupině jsme měli narazit na vítěze druhé skupiny podstatně slabší. Ale nejtěžší krok je ten poslední a toto moudro platilo dvojnásob. Soupeř měl svojí hru založen na výškové převaze a statické kamenné obraně. Mělo to byt jen otázkou času kdy se nám podaří tuto poslední překážku překovat a přelést přes vrchol. Do této fáze jsme vstupovali s Kubou v bráně, který se překonal a ukázal všem jak se zdolává vrchol. V obraně opět exeloval Peťa k němu se přidal Romča a Mira S v útoku šlapal Sopi, Sekoš ,Orty, Hnizdem a zázrakem i Melda. Tým šlapal za vysněným cílem až do konec a v 11 hod bylo hotovo.

JAK JSTE HRALI?